Pod Jizerskými horami, kousek od Českého ráje, na místě, kde mezi vysokými buky a duby protéká řeka Jizera, vznikl kdysi tmavočervený rubín. Objevil se díky lásce Petra k Leontýnce. O všem vypráví tato pověst.

Na západ od Malé Skály můžete najít podivuhodné seskupení pískovcových skal, kterému se říká Drábovna. Toho času, kdy pojmenování Drábovna vzniklo, se lidé báli obyvatel tohoto skalnatého hradu a málokdo se odvážil v jeho blízkosti sbírat lesní jahody, maliny a borůvky. Proč tomu tak bylo? O tom vypráví jedna z pověstí.

Na východ od Turnova leží mnoha pověstmi opředená hora Kozákov. A snad právě díky drahým kamenům, které se na jeho kopcích nachází., se o Kozákově vypráví mnoho tajuplných příběhů. Uvnitř hory je prý říše skřítků. Ti každodenně pracují v jeskynních a chodbičkách. Sbírají, leští a brousí menší a větší achátky, jaspisy, ametysty a další drahokamy... Na všechnu práci dohlíží spravedlivý král skřítků Granát.

Uprostřed zelených lesů v Českém ráji stával odjakživa mohutný hrad, který svou pověstí proslul do celé země. Podobal se hnízdu dravého ptáka, jelikož byl postaven na nejvyšší skále a vyčníval nad všechna údolí krajiny. Zároveň byl však ukryt vysokými stromy, které usilovně bránily nepřátelům hrad napadnout a dobýt. Jmenoval se Hrubá Skála.

Snad nejznámější dominantou Českého ráje jsou Trosky. Jejich čedičové věže střeží lesy, rybníky a údolí krajiny. Každému návštěvníkovi se při výstupu na každou z nich naskytne výhled do všech koutů naší země. Ta východní a vyšší se jmenuje Panna a ta západní a nižší byla nazvána Babou.

Východně od města Lomnice se tyčí dva vysoké kopce. První je menší a podobá se vylomenému zubu. Jmenuje se Bradlec. Druhý, který stojí na vyšším zalesněném vrchu, nese jméno Kumburk. Oba zažily už mnohé a vypráví se o nich spousta pověstí. Poslechněte si jednu z nich.

Před dávnými dobami žil v Prachovských skalách neposedný skřítek. Jmenoval se Pelíšek. To proto, že rád pobíhal po celém Českém ráji a jednou se usídlil tuhle, potom zase támhle. Pokaždé si stavěl jiné pelíšky, měl jich v celém kraji snad tucet. Rád pomáhal všem svým kamarádům, ale občas také vyvedl nějakou taškařinu, které se potom celý den smál.

Jičínské okolí dokresluje vysoký kopec Zebín, na kterém je postavena malá kaplička. Málokdo však tuší, jak vůbec tento kopec vznikl a kdo nechal na jeho samotném vršku kapličku postavit. Jedna z pověstí o tom vypráví.

Lidé, kteří bydleli blízko Humprechtu, přesně tam, kde vedla široká prašná cesta na hrad Kost, chodívali velmi často k studánce. Studánka byla průzračná, voda se v ní jenom blyštěla, člověk viděl skoro až na samé dno. Ale nikdo nikdy z této Hadí studánky poblíž humprechtské obory vodu nenabral, nikdo nikdy se ze studánky nenapil. Nechtěli, aby se na hladině usadil prach, hlídali její modrou krásu. A proč tomu tak bylo? O Hadí studánce se totiž vypráví tato pověst.

Na jih od Jičína, mezi Dětenicemi a Kopidlnem se lesknou rybníky. Lemují je rákosy, v modrých hladinách se odrážejí paprsky slunce. Tam někde mezi rybami a pulci žije vodník Čeperka. A právě o něm a jeho podvodním království se vypráví tato pověst.