Úvodní strana > Za pověstmi Českého ráje > 18 pověstí z pohlednicových karet

Vyskeř

Téměř ze všech stran Českého ráje je vidět zalesněný kuželovitý vrch vyčnívající nad obcí Vyskeř. Dnes na jeho vršku stojí kaplička svaté Anny, ke které vede křížová cesta. O původu této kapličky a názvu vesnice se vypráví pověst.

V době dávno, dávno minulé bydlel v mladějovské tvrzi pán Ctibor se svou ženou a dcerkou Annou. Anička vyrostla v krásnou a chytrou dívku a rodiče na ni byli jaksepatří hrdí. Měli také proč. Vždyť právě ona zachránila jejich mladějovskou tvrz.

To bylo v čase, kdy na nedalekém hradu Trosky vládl rytíř Otta. Ten toužil po bojích, ve kterých by získával bohatství, slávu a moc. Rozhodl se tedy, že zaútočí i na mladějovskou tvrz a potvrdí tak svou převahu nad všemi panovnickými sídly v kraji. Se svými bojovníky obklíčil tvrz ze všech stran a doufal, že se Ctibor rychle vzdá.

„Co uděláme? Jak se jen ubráníme?“ Ctibor se obával o svou ženu a dceru, nikdy s nikým neměl spor. „Kdybychom tak mohli vypravit posla k Turnovu, odtamtud by určitě přijeli lidé pomoci!“

Anna slyšela otcova slova a rozhodla se zachránit tvrz a svoji rodinu. A tak si černým pláštěm přikryla tvář, tiše se proplížila na nádvoří, odkud vedla tajná chodba. Tou se dostala až k Žehrovce. Prošla hustými křovinami a pokračovala hlouběji do černého lesa. Stromy se podivně kývaly ve větru a stíny naháněly strach. Tu se jí však cesta ztratila. Netušila, kde je a kudy se má vydat dál. Začala bloudit, dostala strach z neznámých končin. Co teď?

V úzkosti si vzpomněla na svou patronku: „ Svatá Anno, pomoz mi, abych mohla pomoci dalším, těm, kteří zůstali v naší tvrzi, vyslyš moje přání …“ Tu zaslechla tajemný hlas: „Anno, viz keř, tam čeká pomoc!“ Anička pozvedla hlavu. Na obzoru spatřila kuželovitý kopec, na jehož temeni stál keř, osvícený mihotavým světlem. Nad keřem se vznášela postava a ukazovala rukou k severu. Anička se rozhodla. Půjdu tam! Vtom okamžiku zjevení mizelo.

Ale Anička už neměla strach, šlo se jí lehce, jako kdyby ji někdo vedl za ruku. Brzy přišla na velikou paseku odkud bylo vidět na úpatí vrchu malou ves s tvrzí a kostelíkem. Zaťukala na dveře prvního stavení a lidé ji pozvali dál. „Prosím vás, pomozte nám,“ prosila Anna a pověděla jim všechno, co se u nich doma stalo.

„Pomůžeme,“ pohladila ji po vlasech mladá žena. Její muž mezitím odjel pro pomoc do Turnova. Ráno se všichni společně vydali směrem k mladějovské tvrzi. Na takový rychlý protiútok nebyl Otta a jeho bojovníci připraveni. Mezi jejich řadami nastal zmatek, nikdo nevěděl, proti komu bojovat a koho chránit.

Zmatený byl i Ctibor: „Co se to děje? Proč tolik řevu? Snad už Otto nedobyl hlavní bránu?“ Vtom k němu přišla Anička a s úsměvem na tváři řekla: „Tatínku, přišla pomoc.“ Ctibor vyhlédl z okna ven a spatřil, jak se Otto a jeho muži dávají na útěk. Prchali, jako by jim za patami hořelo! Tolik se vylekali, až se zapomněli bránit!

Tvrz byla osvobozena. Vladyka Ctibor poděkoval za pomoc svým přátelům a políbil statečnou dceru. Anička vypravovala rodičům, jakým podivným způsobem se dostala v noci v temném lese na správnou cestu. Vladyka Ctibor nechal na tomto místě postavit kapličku zasvěcenou svaté Anně.

A bezejmenný vrch i vesnice, kde nalezla Anička pomoc, byly podle slov, která v lese slyšela, pojmenovány Vizkeř - později Vyskeř.

Až budete projíždět vesničkou Vyskeř nezapomeňte dojít až ke kapličce svaté Anny. Při výstupu se sice trochu zadýcháte, ale odměnou vám bude nádherný výhled do celého kraje nesoucí název Český ráj.

Náhled pro tisk
Vytvořeno 5.7.2009 15:39:28 | přečteno 164x | zdarska
load