Chci vám ukázat zdejší skály v tom nejkrásnějším místě, ale také rozhled do kraje. Je to povznášející pocit stoupat Císařskou roklí na temena skal. Otevírá se tu pohled na střední část Prachovských skal, ale také výhled na Trosky, Kozákov, Velkou hůru, Vyskeř, Mužský i na vzdálený Ještěd a ještě vzdálenější Ralsko. Ale také na kopečky jihozápadně od Prachovských skal. Ten dvojzub před námi jsou Trosky. Symbol Českého ráje. I symbol naší české krajiny. 

Trosky jsou bývalá sopka. Ta menší věž se jmenuje Baba a je od starší sopky, ta vyšší Panna je od mladší sopky. A tvoří je na zemský povrch vylitá a utuhlá láva, čedič. A ty kopce támhle u Sobotky, odtud k jihozápadu, to jsou také sopky z čediče. A táhlý kopec za Sobotkou, na severu, je Kozákov. Hora, která byla sopkou dvakrát. Stejně tak jsou i sopky ty kopce, které jsou od Kozákova napravo. A na západ se blyští vrchol Ještědu. To, co se na něm blyští, je naše nekrásnější stavba minulého století. Stavba hotelu a telev izn&iacu te;ho vysílače. Krásně dotváří jeho vrchol, který je z přeměněných křemenců, kvarcitů, tvrdých hornin, jejichž podstatou je křemen. My jsme sem ale přišli kvůli těm pískovcovým skalám, co jsou od nás nedaleko a některé mají i zajímavé tvary. Této se říká Prachovská jehla a tamhle té zase Madona. A ještě je tu Krakonoš, skály kolem Plecháče a Šlikova či Všetečkova vyhlídku. To zajímavé seskupení skal je kolem Císařské chodby, tudy jsme šli nahoru.

Císařská chodba je hluboká rokle a skály se nad ní vypínají, no, když stojíte dole, tak se vám zdá, že až k obloze. Ale i písek musí nějak vzniknout. Představte si, že na takovou žulu dlouho svítí sluníčko, fouká vítr, prší, tu a tam v prasklině vyroste rostlina a někdy i přijde mráz. Ne rok, ale stovky a tisíce let. Možná i milion. To je správný geologický čas. A za tu úžasně dlouhou dobu hornina zvětrá. Rozpadne se. Napřed na kusy horniny, pak na menší a ještě menší, až se z ní dostanou ven jednotlivé minerály - křemen, živec i ty slídy. A déšť je spláchne do potoka, potok je odnese do řeky. Voda s kousky hornin i nerostů nelítostně tluče a stále je rozbíjí na menší a menší kusy. Některé nerosty to nevydrží a rozpustí se. Ovšem musí být v té vodě delší čas. Ale třeba takový křemen vydrží. A řeka ho odnese do moře. Někdy jen do jezera. A když se dostane dál od břehu a do větší hloubky, tak už je voda klidná a ten drobounký kousek křemene se tady uloží. Není sám, takových malých úlomků křemene je tu mnoho, mnoho. A ty úlomky křemene tvoří základ pískové hmoty. I tady, v tom nádherném skalním městě.

A poučení? Těch milionů let, než to všechno vzniklo! Co jsme proti přírodě! Chce to trochu skromnosti, přátelé!

Hezký květen Vám přeji! Váš Václav Ziegler.

Narozen 22. 9. 1944 v Pečkách. RNDr., kandidát geologických věd, docent obecné geologie. Doc. RNDr. Václav Ziegler, CSc. je skutečným znalcem přírody Českého ráje a Podkrkonoší. Dlouhé roky pracoval v Muzeu Českého ráje v Turnově, byl prvním profesionálním pracovníkem CHKO Český ráj a nyní je dlouhodobým předsedou správní rady Geoparku UNESCO Český ráj. Nepřetržitě sleduje a studuje přírodu Českého ráje a Podkrkonoší již od počátku šedesátých let minulého století. Václav Ziegler je znám jako skvělý vypravěč a popularizátor přírody.

Zdroj životopisu: kosmas.cz